VELKÝ ŠVÝCARSKÝ SALAŠNICKÝ PES

Použití: Původně hlídací a tažný pes, dnes také jako pes doprovodný, obranářský a rodinný.

Klasifikace FCI: SKUPINA 2 – pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi

Oddělení 3/ švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky

Krátký historický přehled: Předkové “velkého švýcarského salašnického psa” byli dříve
ve střední Evropě značně rozšířeni.Často byli označováni jako řezničtí psi,byli to silní, tříbarevní, ale také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočerní psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu.

U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako “krátkosrstí bernští salašničtí psi” prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé.

Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno
a poprvé zapsáni v roce 1909 jako “Velký švýcarský salašnický pes” do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen “Klub velkých švýcarských salašnických psů”, který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny. Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni ive službách švýcarské armády během II. Světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu.Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat. Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu. (Pozn. překladatele: V německém originálním standardu použité označení Familienhund nelze jedním slovem přeložit, neboť toto označení je široký pojem vyjadřující psa oddaného celé rodině, dobrého hlídače a psa, který také nevyžaduje speciální péči a úpravu).

Chov Velkých švýcarských salašnických psů je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, i když v některých zemích jen ojediněle, ale nachází své příznivce i na jiných kontinentech
a speciálně v USA.

CELKOVÝ VZHLED: Tříbarevný statný pes silné kostry a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost.

Důležité poměry tělesných proporcí:

Délka těla : kohoutková výška = 10 : 9

Hloubka hrudníku : kohoutková výška = 1 : 2

Délka lebky : délka hřbetu nosu = 1 : 1

Šířka lebky : šířka mordy = 2 : 1

POVAHA A CHOVÁNÍ: Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu.

HLAVA: Hlava mohutnostní přiměřené odpovídající tělu, ale ne těžká. Hlava psa je silnější
a výraznější než hlava feny.

LEBEČNÍ PARTIE: Plochá a široká. Na stopu začínající střední čelní rýha probíhá vzhůru.

STOP: Málo vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:

NOSNÍ PARTIE: Čenich černý, nosní hřbet rovný, bez středového žlábku.

MORDA: Silná, delší než hluboká, ne špičatá jak při pohledu se shora, tak i z boku.

PYSKY: Méně vyvinuté (doslovný překlad, což má jen zdůraznit, že pysky nejsou přespříliš vyvinuté, visící, s otevřenými ústními koutky – poznámka překladatele), přiléhající, černé barvy.

CHRUP: Co do počtu zubů plný, silně vyvinutý chrup s pravidelným nůžkovým skusem. Chybění jedné P1 nebo P2 je tolerováno. Chybění M3 se netrestá.

OČI: Mandlového tvaru, středně velké, ani hluboko uložené, ani přespříliš vystupující. Barvy lískového ořechu až kaštanově hnědé, bystrého, přátelského výrazu. Víčka dobře přiléhající.

UŠI: Středně velké, trojúhelníkovitého tvaru a poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhající ploše ke hlavě, při pozornosti směřují dopředu. Zevnitř i zevně dobře osrstěné.

KRK: Silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý (něm. “gedrungen” je do češtiny těžko přeložitelné a znamená, že krk má být ne příliš dlouhý, ale přitom kompaktní – poznámka překladatele).

Bez laloku.

TĚLO

HŘBET: přiměřeně dlouhý (správný poměr délky těla a výšky 10:9 – poznámka překladatele), silný a rovný.

BEDRA: Široká a silně osvalená.

ZÁĎ: Dlouhá a široká spadající v mírném zaoblení.

HRUDNÍK: Mohutný a široký, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného tvaru, nesmí být plochý, ale také ne sudovitý. Předhrudí dobře vyvinuté, nápadně široké.

BŘICHO: Břicho a slabiny jen málo vytažené.

OCAS: Poměrně těžký, dosahující až ke hleznům. V klidu svěšený. Při pozornosti a pohybu výše a poněkud zahnutě nesený, ale nikdy ne prsténkovitě stočený nebo spadající přes hřbet.

HRUDNÍ KONČETINY:

VŠEOBECNĚ: Postavení spíše široké, při pohledu zepředu končetiny rovné a souběžně stojící.

LOPATKY: Lopatka dlouhá, mohutná, šikmo uložená, dobře přiléhající k hrudníku a dobře osvalená, svírající s ramenem ne příliš tupý úhel.

PŘEDLOKTÍ: Tvořeno silnými kostmi, rovné.

NADPRSTÍ: Pevné, při pohledu zepředu rovné, ze strany téměř kolmo stojící.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

VŠEOBECNĚ: Při pohledu zezadu postavení rovné, ne příliš úzké. Nárty a tlapy nesmí být ani vybočené, ani vbočené. Vlčí drápky musí být odstraněny.

STEHNO: Poměrně dlouhé, při pohledu ze strany s poměrně dlouhým bércem, v kloubu kolenním tvořící zřetelný tupý úhel. Stehna a bérce široké, mohutné a dobře osvalené.

HLEZNOVÝ KLOUB: Silný a dobře úhlený.

TLAPY: Mohutné, rovně vpřed směřující, dobře uzavřené s výrazným klenutím prstů a silnými drápy.

CHODY: Prostorný a rovnoměrný pohyb při všech druzích chodů. Výrazné a volné vykročení vpředu a dobrý kmih ze zádi. Při klusu jak při pohledu zepředu, tak i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ:

DRUH SRSTI: Krátkosrstý s hustými, středně dlouhými pesíky a s hustou, pokud možno tmavošedě až černě zabarvenou podsadou. Krátké pesíky jsou přípustné, pokud je v srsti
i podsada.

BARVA:
Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílým symetrickými znaky. Hnědočervená barva se rozprostírá mezi základní černou barvou a bílými znaky na tvářích
a nohou, je ale také nad očima, na vnitřní straně ušních boltců, na předhrudí a na spodní straně ocasu. Bílé odznaky se nachází na hlavě (lysina), na morně, na hrdle se souvisejícím pokračováním na předhrudí a spodní stranu hrudníku, na tlapách a špičce ocasu. Mezi lysinou a červenohnědými znaky nad očima má vždy zůstat proužek černé srsti.
Bílá týlní skvrna nebo bílý prstenec na krku se tolerují.

VELIKOST:

Psi kohoutková výška: 65 – 72 cm

Feny kohoutková výška: 60 – 68 cm

CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného popisu standardu musí být považována za chybu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni a závažnosti této odchylky.

ZÁVAŽNÉ CHYBY:
Podstatné odchylky od požadovaných tělesných proporcí a velikosti. Chyby v tělesné stavbě. Nedostatečný pohlavní výraz. Příliš jemná nebo příliš hrubá kostra. Nedostatečné osvalení. Příliš těžká nebo neúměrně lehká hlava. Převislé pysky. Příliš vysoko, příliš nízko nebo daleko vzadu nasazené uši. Klešťový skus, předkus, podkus. Chybění více zubů než jedné P1 nebo jedné P2. Entropium, ektropium, světlé oči. Pronesený hřbet. Špatně nesený ocas. Špatné úhlení předních nebo zadních končetin. Rozevřené prsty. Prosvětlující žlutohnědá nebo světlešedá podsada.

CHYBY V BÍLÝCH ZNACÍCH:
Chybějící bílé znaky na hlavě. Příliš široká lysina. Bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje ústní koutky. Bílé “holínky” (bílá barva přesahuje zápěstní nebo hleznový kloub). Rušivé asymetrické bílé znaky. Nečisté barvy (zašedlá nebo nahnědlá základní černá barva nebo začernalé, sazovité červenohnědé znaky – doplnění překladatelem).

Z OCENĚNÍ VYLUČUJÍCÍ VADY:
Chybějící tříbarevnost. Základní barva těla jiná než černá. Modré oči. Krátkosrstý bez podsady. Dlouhosrstý. Těžké nedostatky povahy (přespřílišná agresivita nebo bojácnost).

N.B. Psi musí mít dvě zřetelná, normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela umístěna v šourku.